Jan Aust

* 1922

  • „První noc jsem byl na náměstí, tam byla věznice, a druhý den mě předali na gestapo. To jsem byl potom zavřený v robotárně na (dnešní) Lidické ulici. Když mě druhý den po zatčení převezli, tak mě strčili do věznice, kde byly zatlučený okna a úplná tma. Protože jsem nic neviděl, tak jsem akorát nahmatal pryčnu, na který jsem měl spát, a na tu jsem si sedl. První den byla k obědu mrkev bez masa a to jsem ani nejedl, protože jsem měl velký strach a neměl jsem na to chuť.“

  • „Nebyly tam záchody. Chodili jsme na kbelík. Jeden Žid to musel čistit a jednou, když to přinesl zpět, tak to bylo špatně vyčištěný a ten dozorce mu to koště omlátil o tvář, že je to špatně vyčištěný. S těma Židama tam zacházeli nejhůř.“

  • „Odvezli nás do Pískovic. Ale tenkrát se to jmenovalo Sandovice. Dnes je to v Polsku u Opole. Dělali jsme tam protitankové příkopy, ale protože já jsem uměl německy, tak na druhý den za mnou přišel vedoucí skupiny a řekl: ,Já vás potřebuji.' Dal mě k hajné, ta měla pole a krávu a její muž byl ve válce. Možná, že s ní náš vedoucí držel. A ten mě k ní přifařil, abych jí tam posluhoval. Měl jsem se tam celkem dobře. A na ty opevňovací práce jsem ani nechodil.“

  • Full recordings
  • 1

    Šumperk, 13.06.2013

    (audio)
    duration: 02:35:23
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Čechem v německém Šumperku

Jan Aust v mládí
Jan Aust v mládí
photo: archiv pamětníka

Jan Aust se narodil v roce 1922 v Hrabenově. Většinu života ale prožil v blízkém Šumperku (německy Mährisch Schönberg), kam se rodiče v jeho dvou letech přestěhovali. Stali se součástí tamní české komunity. V roce 1930 se z 15 718 obyvatel města k české národnosti hlásilo 3434 z nich. Po mnichovské dohodě Šumperk obsadili němečtí vojáci a naprostá většina jeho českých obyvatel odešla do vnitrozemí. Češi, kteří zůstali, byli pod přísnou kontrolou nové německé správy. Jan Aust v té době studoval české reálné gymnázium v Šumperku, nacisté však školu zavřeli, a tak se šel učit na mechanika. Jeden z německých učňů ho udal za protiněmecké výroky, a Jan Aust byl v roce 1942 odsouzen na devět měsíců vězení. Další trest na sebe nenechal dlouho čekat, byl vězněn tři měsíce prý jen proto, že jedné Němce řekl, že je německá husa. Ihned po válce nastoupil k revolučním gardám a byl poslán do Vernířovic (něm. Wermsdorf), kde mimo jiné pomáhali sovětským vojákům se zabavením ukrytých zbraní členům werwolfu. Revoluční gardy ale po několika dnech opustil, protože ho kvůli špatné manipulaci se zbraní málem zastřelil kolega. V Šumperku pak nastoupil jako národní správce v lahůdkářství. Po půl roce ho ale převzalo Severomoravské spotřební družstvo, a protože s tím nesouhlasil, z lahůdkářství odešel. Poté vystřídal několik zaměstnání a posledních pětadvacet let před odchodem do penze pracoval ve stavebninách. Otec pamětníka během jediného dne přišel při měnové reformě v roce 1953 o všechny naspořené peníze, které si šetřil na penzi, na kterou jako živnostník neměl nárok. Po roce 1990 byl Jan Aust dlouhá léta předsedou okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Šumperku. Dnes žije stále v Šumperku a je jedním z posledních předmnichovských šumperských Čechů.